Šluknovské betlémářství bylo zapsáno do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Ústeckého kraje v roce 2015.
Počátky betlémářské tradice na Šluknovsku
Na úplném začátku místní betlémářské tradice stály kostelní betlémy. Nejstarší zmínky o jejich stavění se váží ke kostelům sv. Václava ve Šluknově (od r. 1667) a sv. Šimona a Judy v Lipové (od r. 1692). Časem nebylo svatostánku, který by neměl svůj vlastní betlém. Kostelní betlémy a figurky dovážené z vídeňských trhů v 18. století sloužily jako hlavní inspirační zdroj pro průkopníky tradice.
Rozkvět betlémářství ve Šluknovském výběžku
Svůj zlatý věk prožilo betlémářské umění ve Šluknovském výběžku na konci 19. století. Ve čtyřicátých letech již existovalo v celém Šluknovském výběžku více než 400 betlémů. Do dnešních dnů se z tohoto ohromného bohatství dochoval pouze zlomek, ať již v soukromých sbírkách, v kostelech či v rumburské a varnsdorfské pobočce Oblastního muzea v Děčíně.
Jak vypadaly betlémy ve Šluknovském výběžku?
Betlémářství nestálo a nestojí pouze na vyřezávání figurek, ale též na pečlivém vytváření scény inspirované biblickým příběhem o narození Ježíše Krista. Ústřední scénou betlému byla jeskyně se Svatou rodinou, zasazená do trojrozměrné krajiny složitě modelované z přírodních materiálů. Krajinu členila síť cest, skaliska
a pastviny se stády ovcí a koz. Zabydlovalo ji také mnoho dalších postav, často představujících události
a děje, které se odehrávaly v různých časových rovinách – zvěstování Josefovi, narození Páně, klanění pastýřů, příjezd nebo klanění tří králů. Zadní část rámovalo vyřezávané město Betlém, na které navazovalo malované pozadí s krajinou.
Zánik a obnova šluknovské betlémářské tradice
Přetržení tradice nastalo po odsunu původního německojazyčného obyvatelstva v letech 1945–1946. Odsunutí tvůrci si tradici a dovednosti s ní spojené přenesli do nových domovů. Ve Šluknovském výběžku
se v posledních desetiletích pokouší několik řezbářů a stavitelů betlémů o znovuoživení a udržení místní betlémářské tradice. Zdejší řezbáři se inspirují především u svých předchůdců z přelomu 19. a 20. století,
kteří tvořili v takzvaném orientálním stylu. Nechybí ale ani pokusy o rozvíjení tradice a hledání nových přístupů ve zpodobňování figur.
Zapsaní nositelé kulturního statku Šluknovské betlémářství jsou:
Jaroslav Blažek (* 1971), Rumburk: řezbář betlémových figur a tvůrce velkého rodinného betlému, ochotně
se inspiruje dílem šluknovského řezbáře Franze Xavera Schütze. Vyřezává chybějící figurky pro některé kostelní betlémy ve Šluknovském výběžku.
Jiří Cobl (* 1951), Rumburk: autor několikapatrového pohyblivého betlému, jehož dominantou je část rumburského náměstí i s morovým sloupem Nejsvětější Trojice.
Jaroslav Koděra (* 1962), Mikulášovice: tvůrce rodinného betlému, který pravidelně rozšiřuje o nové figurky, kromě betlémových figur vyřezává také autorské loutky.
Josef Liščák (* 1952), Rumburk: obdivovatel jiříkovského řezbáře Antona Wendlera (* 1897 – † 1972),
vytvořil již čtyři větší betlémy. Věnuje se též opravám starých betlémových figurek.
Jiří Martínek (* 1947), Staré Křečany – Panský: zručný řezbář, který rád tvoří konkrétní náměty – Svatou rodinu, útěk do Egypta; rád rozvíjí animální ikonografii betlémské scény – vyřezává ovce, kozy
nebo třeba slony.
Ladislav Süs (* 1951), Varnsdorf: originální řezbář a autor více než dvaceti betlémů, vyřezává také dýmky.
Josef Maštrla (* 1948), Varnsdorf: zkušený řezbář, betlémář, který má osobitý rukopis, vyřezává také dýmky.
Fotogalerie
