Krušnohorské betlémářství bylo zapsáno do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Ústeckého kraje v roce 2015.
Betlémy Krušných hor: mezi vírou, řemeslem a tradicí
Tvorba betlémů má v Krušných horách tradici sahající až do 17. století. Jejich stavění v kostelích bylo projevem silné lidové zbožnosti. V pobělohorském období se staly prostředkem rekatolizace obyvatelstva.
K jejich masovému rozšíření došlo až na sklonku 18. století, kdy císař Josef II. zakázal stavět betlémy
v kostelích — jesličky se rázem z kostelů přesunuly do horských chalup, světnic horníků, sedláků
a řemeslníků.
Materiály a vývoj řemesla
Betlémy se vyráběly z kartonu, hlíny, sádry, vosku, plechu, cínu, papíru či porcelánu. Dominantně zpracovávaným materiálem však bylo dřevo. Betlémy vznikaly nejprve jen pro potěšení samotných zhotovitelů, později ve větší míře k prodeji. Kolem roku 1850 zefektivnila technika soustružení dřeva natolik, že bylo možné podstatně zvýšit produkci dřevěných výrobků. Tehdy také prudce stoupl zájem o vánoční zboží, které se vyváželo nejen do Evropy, ale rovněž do světa.
Betlémářství jako zdroj obživy a regionální specializace
Dříve než začal řemeslník vyrábět betlémské figurky, musel si zajistit vhodný materiál, což zajišťovalo práci dalším profesím. Dřevo se muselo v lese vybrat, stromy pokácet a zpracovat. Další činností byly rozličné povrchové úpravy, malování, lakování, montáž, balení a samotný prodej. Betlémářství — úzce spojené
s hračkářskou výrobou —, dávalo v Krušnohoří práci stovkám obyvatel. Mezi původní centra výroby vánočních předmětů na české straně Krušných hor patřily Nejdek, Horní Blatná, Boží Dar, Loučná, Jáchymov, Ostrov
nad Ohří, Kalek, Cínovec a Hora Svaté Kateřiny. Oblast Krušnohoří lze z hlediska způsobu výroby vánočních předmětů rozdělit na západní část, kde převládalo řezbářství, a na východní část, kde se výroba soustředila
v soustružnických dílnách.
Soustružnická centra Krušnohoří a techniky výroby
Zatímco v západní části Krušných hor představovalo řezbářství pouze vedlejší přivýdělek k hlavnímu zaměstnání (zpravidla hornictví), ve východní části bylo soustružení dřeva hlavním zdrojem obživy. Významnější střediska soustružení dřeva v Krušnohoří byla na Mostecku a Chomutovsku. Přirozenými
centry se stala Nová Ves v Horách, Hora Svaté Kateřiny, Zelený Důl, Brandov, Gabrielina Huť, Kalek,
Načetín, Mezihoří, Zákoutí a Orasín.
Techniky soustružení dřeva
V soustružnických dílnách se dřevo obrábělo dvěma základními technikami: přímé a tzv. prstencové soustružení. Při přímém se zpracovává dřevo listnaté jako buk, javor, bříza či lípa a materiál musí být suchý nebo proschlý, při prstencovém se používají syrové nebo máčené, 25 cm dlouhé, špalky smrkového dřeva.
V druhém případě se pracuje na speciálních robustních strojích a s daleko větším počtem nástrojů tak,
že se kotouč z lehce štípatelného dřeva vyprofiluje do požadovaných obrysů. Rozštípáním pak vznikají nahrubo tvarované figurky, které se dále upravují a barví. Dnes jsou soustruhy poháněny elektrickým proudem, dříve vodní nebo lidskou silou.
Zánik tradice po roce 1945 a její postupné oživení
Po odsunu původního německojazyčného obyvatelstva v letech 1945–1946 došlo v Krušnohoří k přerušení tradice výroby vánočního zboží. V posledních desetiletích se pokouší o znovuobnovení a udržení této tradiční výroby několik řezbářů. Nejvíce řezbářů působí na Chomutovsku a Mostecku.
Řezbáři a spolky udržující tradici
V letech 1990 až 2018 měli řezbáři možnost vystavovat své práce nebo hledat inspiraci například
na pravidelných vánočních výstavách pořádaných Oblastním muzeem v Chomutově. V roce 2000 v ústeckém regionu vznikla, a krátce působila, místní pobočka Českého sdružení přátel betlémů. Při chomutovském oblastním muzeu se tak vytvořilo volné sdružení tvůrců betlémů, jakými byli zkušení mistři řezbáři, pánové Josef Fiala, Jan Kudrna, Jiří Žilka či Jiří Šafránek.
Nositelé tradice a ocenění
Mezi nejvýznamnější nositele tradice Krušnohorského betlémářství patří právě poslední výše zmiňovaný
— Jiří Šafránek —, který v roce 2023 získal za udržování, zachování a rozvoj betlémářské tradice v regionu Krušnohoří ocenění Zlatý džbánek. Ocenění s poetickým názvem je každoročně udělováno osobám
a subjektům, jež udržují a zachovávají při své činnosti znalosti a dovednosti v oblasti tradiční lidové kultury
v Ústeckém kraji. Z dalších aktivních krušnohorských řezbářů je třeba zmínit pana Jiřího Tlouště z Chomutova nebo majitele soukromé vejprtské galerie JARO pana Jakuba Roma.
Betlémy jako obraz místního života: horníci, řemeslníci a krajina v jesličkách
V podobě krušnohorských betlémů se vždy odrážel běžný život zdejších obyvatel: ústřední scéna s Ježíškem, Pannou Marií a svatým Josefem byla často přenesena z jeskyně do hornického příbytku s krušnohorskou krajinou v pozadí. V jesličkách se objevovali, a stále objevují, horníci a jiní, pro region typičtí, řemeslníci usazení do místních reálií. Právě v tomto „krušnohorském duchu“ vyrobil mistr řezbář Josef Fiala svůj mechanický betlém, který je doposud součástí stálé expozice v muzejních prostorách chomutovské radnice
a návštěvníkům je přístupný po celý rok v někdejší oratoři kostela sv. Kateřiny.
Fotogalerie
